Poslední česká architektonická scéna se točí kolem Kaplického Národní knihovny, ale nikde se nemluví o nové Národní technické knihovně v univerzitním kampusu ČVUT v pražských Dejvicích. Budovu navrhl ateliér Projektil Architekti a svým přístupem i ztvárněním si zasluhuje významné místo v české soudobé tvorbě. Stane se místem vzdělávání a setkávání jak široké veřejnosti, tak studentů.

Budova se dostavuje na hlavní ose kampusu navrženém profesorem Englem ve dvacátých letech 20. století. Když člověk po ulici Technická prochází z Vítězného náměstí směrem k Fakultě stavební a čtrnáctipatrové Fakultě architektury na jejím konci, nemůže si nevšimnout jedinečného čistého tvaru knihovny, který tvoří šestipatrová hmota s půdorysem oválného čtverce o rozměrech 75 x 75 metrů.

Celý objem je jednoduchý a bez rušivých elementů. Hladká fasáda z polopropustného skla tento dojem ještě umocňuje spolu se čtyřmi nevýraznými partery, které jsou tvořeny nízkými výřezy do celého objemu. Oválný čtverec vyjadřuje soustředěnost, pocit ochrany a zároveň otevřenost, což jsou typické rysy knihovny. Zároveň tento tvar umožňuje, že zde není čelní fasáda, ale jen jedna, a stejně tak jsou si všechny čtyři vchody rovnocenné, což symbolizuje setkávání různých technických oborů a rozdílné specializace návštěvníků. Otevřenost knihovny k okolí zdůrazňuje čiré sklo použité v přízemí, kudy se návštěvníci dostanou dovnitř, a nemají tak pocit bariéry mezi exteriérem a interiérem knihovny.

Veřejný prostor před knihovnou v ulici Technická je pojednán jako betonové náměstíčko, aktivní prostor určený ke konání pouličních akcí a výstav. Škoda, že se autoři namísto takového prázdného prostoru neinspirovali částečně prostranstvím před Fakultou stavební a architektury, kde jsou ostrůvky zeleně osázené místy k sezení. Je jich tam spousta a stejně je jich pro studenty málo. Alespoň že prostor před opačnou fasádou budovy je vyhrazen pro relaxaci a zeleň.

Při vstupu do přízemí nastává mezi návštěvníkem a budovou dialog, který je podpořen konstrukčním modulem 15 x 15 metrů. Ten vytváří velký monumentální prostor schopný vysoké variability. V přízemí je místo setkávání a služeb jako kavárny, pronajímatelé plochy s předpokládanou pobočkou městské knihovny, přednáškový a výstavní sál, knihkupectví, noční studovna s různými typy sezení jako například otevřené pozorovací, intimní, skupinové atd.

Z přízemí se vystoupá do 1. NP, kde najdeme prostorné atrium otevřené přes všechny vyšší patra až po zasklení na střeše. Dominuje mu dvojramenné schodiště, které spojuje všechny zbylé podlaží, v kterých jsou studovny, učebny a administrativní zázemí umístěné u fasády budovy a knižní fondy hlouběji v objemu budovy, aby se přirozené světlo distribuovalo podle potřeby a nemrhalo se elektřinou. Poslední patro slouží individuálním studovnám a atriím, kam si čtenář může zajít číst pod otevřené nebe. Střecha je porostlá zelení, z které vystupují kubusy s obslužnými technologiemi budovy.

Samozřejmostí by dnes ve stavebnictví měla být co nejmenší energetická náročnost během stavby i jejího provozu, což by budova měla skvěle splňovat. Architekti s tímto počítali už v soutěžním návrhu, takže ekologické aspekty se neřešili po dokončení konceptu stavby, ale počítalo se s nimi už v průběhu navrhování. Jedná se například o umístění provozů v dispozici podle nároků na světlo, volba open space umožňující variabilitu prostředí a nižší stavební nároky a náklady, přirozené větrání a výměna vzduchu, rekuperace tepla, aktivace betonového jádra, při které se využívá akumulační schopnosti konstrukce, zelená střecha a zaoblený plášť, který umožňuje plynulé proudění vzduchu v ulicích.

Celá budova na první pohled poutá pozornost vedle klasických krabic v okolí, a přesto příliš nevyčnívá svým mírným výrazem. S použitím stavebních postupů 21. století výborně reprezentuje jak sebe, tak celý kampus technických fakult, jehož prostor výborně doplní a omladí. Díky svým četným možnostem se stane pravděpodobně rušným místem studentů a odborné i laické veřejnosti. Aby toho nebylo málo, celá knihovna poslouží jako učebnice techniky, protože jednotlivé technologie budou v interiéru jednoduše popsány.

Vizualizace: Projektil Architekti
Foto a zdroj: Státní technická knihovna

Autor zprávy:
Michal Čermák studuje architekturu na ČVUT v Praze, pracuje jako vizualizátor a momentálně také jako designér interiérů. Svými smysly nasává všemožné i nemožné podměty tak, že si stále připadá jako malej zvědavej kluk.
Homepage autora | Všechny články od Michal Čermák