2. ledna 2009 –– architektura –– Ondřej Krynek

Ve městě San Francisco v americkém státě Kalifornie byla po osmi letech výstavby otevřena budova Akademie věd, kterou v nové ekologické podobě s kosmickými zelenými kopci na střeše navrhl italský architekt Renzo Piano. Dovnitř se vměstnalo muzeum, planetárium, akvárium i výzkumné středisko.

Po téměř deseti letech plánování a největší finanční sbírce ve městě byla s velkou slávou otevřena nová budova Akademie věd v Kalifornii, kterou navrhl světoznámý italský architekt Renzo Piano, držitel prestižní Pritzkerovy ceny. Nová budova se nachází nedaleko městské zástavby v lese mezi hřištěm a parkem, naproti budově de Young Memorial Museum z roku 2005 od švýcarských architektů Herzog & de Meuron.

Společně s místní architektonickou kanceláří Stantec Architecture navrhl Renzo Piano moderní sjednocení dvanácti původních budov do jedné, které dříve sloužily světově uznávané Akademii věd založené už v roce 1853. Nová budova má mohutné historické obvodové zdivo, které dále lemuje Pianova typická na pohled lehká sklo-kovová střešní konstrukce, a je vybavená 6000 ekologickými fotovoltaickými články.

Celá budova vypadá lehce, a to především díky otevřeností interiéru ven do okolí. Uvnitř budovy se ukrývá hned několik samostatných objektů lákajících k prozkoumání. Největší prostor logicky získalo muzeum přírodních věd, ale návštěvníci tu najdou i Steinhartovo akvárium s 38 tisíci zvířat patřící pod Vodní svět, Africkou halu a výzkumné středisko.

Asi nejzajímavějšími prostory jsou dvě obrovské koule v levé i pravé části budovy. Jedna zabalená do kosmického stříbrného pláště obsahuje plnohodnotné planetárium s možností otevření střechy a pohledu ke hvězdám. Druhá koule je skleněná a obsahuje uměle vytvořený dešťový prales, kterým se mohou návštěvníci procházet hned po několika obvodových terasách.

Obě koule jsou nadměrně veliké, a proto jakoby vyčnívají střechou ven z budovy. Střechu pokrývá 10 tisíc metrů velký zelený koberec i několik dalších zvlnění. Z koberce vykukují kulatá kosmická okna, kterých je u dešťového pralesa několikanásobně víc.

Foto a zdroj: California Academy of Sciences