Na letošních dnech designu Designblok 09 jste mohli shlédnout též prezentaci Tomáše Bambuška, scénografa, výtvarníka a herce. Samotný stánek byl koncipován jako jakási místnůstka či spíše plastový „skleník“ pro zvláštní tvory, kde bylo umístěno několik betonových objektů. Součástí prezentace byla též krátká performance Otevřené lití tří členů.

„Věc přidržuje tekutost, brání odtoku, věc je rozehrána činem a čin posvěcuje věc…voda + cement + písek + kámen + kopyto = věc. Čisté ruce, čisté kobky, květiny ve válci a láska navždy. Svoboden v okamžení: ÁÁÁÁ.“ Tato slova vyjadřují ve zkratce samotnou prezentaci pro zvláštní tvory Room for Rabbits, Lovers and Other Strangers a také vztah Tomáše Bambuška k předmětům z betonu, tomuto v jakýchsi pravidelných vlnách odmítanému a zatracovanému a jindy zase naopak vyzdvihovanému kompozitnímu materiálu. Bambuškova volná tvorba, jež je nesena pronikáním do rozličných médií (kromě betonu jmenujme ocel, gumu, papír, hlínu, a další), je vlastně oslavou betonu jakožto materiálu vhodného pro tvorbu každodenního produktového designu.

Vystavené betonové předměty byly dokladem toho, že drsná krása tohoto materiálu nemusí vyniknout pouze v architektuře v čisté kompozici stěn z pohledového betonu, ale je patrná též v jednoduchosti neopracovaných betonových objektů, ať se již jedná o umyvadlo, stolek, misku či vázu. Předměty z tuhého betonu získaly v Bambuškově pojetí pohyb, děj, přesah.

Sám autor svou tvorbu nechápe jako něco zvláštního, výlučného, naopak – zdůrazňuje, že na jeho počínání není a nesmí být nic originálního, nejde o vymýšlení nových věcí. Může to dělat prakticky kdokoliv. Kopyto a formu odlitku vytváří ze starých, většinou na skládce nalezených plastových nádob a objektů. Zřetelný je tak v jeho tvorbě moment recyklace, tedy re (návratu) do cyklu (kruhu).Výsledkem jsou pak těžké syrové předměty, solitéry postrádající „přívěsky“ jakéhokoliv dekoru. Ovšem pokud se zdobné prvky kupříkladu na váze objeví, jsou potlačeny již samotnou podstatou tohoto objektu ze šedého „nevzhledného“ materiálu, který sám o sobě zdůrazní právě to, s čím přijde do styku – v tomto případě květinu. A právě v této zvláštní syrovosti, nepraktičnosti a ne-estetičnosti tkví krása betonového produktového designu.

„Betonové objekty jsou přirozeným vyústěním lidské touhy po chladné a neměnné pevné kráse, která je díky nesériovosti neopakovatelná. Odestetizovaná betonová váza, tvarově a funkčně zaměřena jen na prosté podržení tekutiny, nám umožňuje zahlédnout „květinu“ a to jen a pouze v jejím významu (jakožto hebkého daru či pozornosti),“ řekl pro DesignMagazin.cz Tomáš Bambušek. Sází při tom na nečekanou přitažlivost šedé barvy, která vlastně není barvou v pravém slova smyslu, ale kombinací dvou pólů – také ne-barev – černé a bílé. „Odestetizovaný beton se nejčastěji zbarvuje do stupňů šedi, šedá není barva, šedá je komunikační řečiště umožňující setkání pestrých květinových, mýdlových barev,“ popisuje Bambušek. Do budoucna autor zamýšlí vytvořit speciální betonové nádoby a vázy pro jednotlivé druhy květin. Svou vázu tak získá například pampeliška, růže, kopřiva či fialka. Plánován je také psací stolek pro nadějného spisovatele. „Samozřejmě nějaké to sedátko taky bude,“ dodal sám designér.

Bambuškova volná tvorba je koncepčně propojena s jeho divadelní tvorbou a prací scénografa; tyto oblasti se navzájem inspirují a tvoří právě s přesahy do designu jednolitý celek. Jakožto performer narušuje veřejný prostor a jakožto designér se snaží v lidech vyvolat také určitou re-akci. Zmíněnou řadu, tedy vázy pro konkrétní květiny, spolu s květináči, by v ideálním případě chtěl prodávat na trzích v okresních městech, a to v podobném stánku jako na Designbloku. Ovšem smyslem této činnosti není ani tak samotné zakoupení předmětu, to je spíše přidaná hodnota, primární je totiž skutečnost, že se někdo odváží a bude na tuto prezentaci či performanci nějakým způsobem reagovat. Smyslem je tedy komunikace a hra.

Bambuškova „antidesignová“ a jak trefně poznamenal jeden z vystavujících, svým způsobem punková prezentace, která pracovala s jinými atributy než je na Designbloku běžné, měla nápad a mezi některými stánky, jež postrádaly hlubší invenci, působila svěže a neotřele. Vzbudila snad alespoň v některých onu potřebnou reakci, přičemž u některých tou reakcí mohla být třeba otázka, co je design, jak jej definovat, a  nakonec (což je asi nejdůležitější) nás přivedla ke zjištění, že podobné tázání je vlastně úplně zbytečné.

Foto: Night Fox a Ondřej Lazar Krynek
Zdroj: Tomáš Bambušek

Autor zprávy:
Monika Hanková je doktorandka na FF UK (sociální dějiny) a pracuje v jednom z pražských muzeí. Se svou sestrou tvoří duo MO.T.IV. Baví ji design, retro móda, lomografie, dokumentární film a alternativní divadelní formy. Zbožňuje kavárny, A. Grunberga a chilli čokoládu.
Homepage autora | Všechny články od Monika Hanková