Ještě do posledního lednového dne je ve Výstavní síni Mánes v Praze k vidění velmi hravá výstava s koncepcí Petra Nikla s názvem Play, na které se mimo samotného Nikla podílelo čtyřicet jedna českých i zahraničních umělců. Na výstavě navíc můžete do jejího konce nechat jakoukoliv věc, co se vám vejde do kapsy.

Pominu-li Petra Nikla, jehož výstavy bývají o interaktivitě, nevzpomínám si na podobnou jinou takto hravou výstavu, která by svým obsahem zaujala všechny věkové skupiny bez rozdílu. Tomu odpovídá i koncentrace těch nejmenších, doufejme budoucích kulturních fajnšmekrů, kterých zde ve výstavní dny najdete opravdu nespočet.

Není divu. Je zde dovoleno nejen se dotýkat, ale i tvořit, přetvářet, dotvářet, volně se pohybovat, na všechno makat a dokonce se i zvukově projevovat. Ke správnému fungování minimálně poloviny exponátů to ani jinak nelze. Být v prostoru naprosto svým pánem a nechat se pohltit hrou je hnacím mottem této výstavy. Kde se vám to v dnešní době ještě poštěstí?

Výstava plní nejen horní výstavní prostor, ale plynule pokračuje i do spodního patra. Hlavní výstavní prostor se tak změnil v obrovskou hernu, kde si můžete skládat z dřevěných kostek, vytvářet robotické postavy z velkých mycích hub, hrát si s plastem, papírem, drobnými kuličkami v dětském pískovišti či do neustále vznikajícího uměleckého obrazu s názvem Krystalíza vtisknout kousek sebe v podobě předmětu, kresby či jiného osobitého projevu. Vznikající dílo je průběžně fotografováno a rovněž natáčeno. Je tedy zaznamenáván proces vývoje tohoto jedinečného uměleckého počinu po celou dobu výstavy.

Mimo stanovišť, kde si člověk postaví, co se mu zrovna zachce, jsou zde i akustické a vjemově - smyslové „umělecké předměty - nástroje“. K jejich plné funkčnosti je zapotřebí lidská ruka, noha, zrak či jiné smysly a části těla, aby se plně projevilo, co se v nich skrývá a k čemu slouží.

Do dolního patra, které je oproti hornímu temnější, vstoupíte tunelem z kartonových krabic s příznačným názvem Cesta dál. Dolní prostor je rozdělen do několika částí, ve kterých si návštěvník vychutnává především zrakové a zvukové vjemy. Jak poznamenává sám Petr Nikl k oběma částem výstavy: „Obě úrovně aktivují jiným způsobem komunikační hry, iniciující představivost a fantazii bez věkového omezení. Střídání pobytu v těchto dvou částech je metaforou světa nad a pod povrchem, kontrastem odlišných tvořivých prostředí.”

Výstava je doplněna bohatým doprovodným programem v podobě hudebních, divadelních a hudebně-divadelních vystoupení zástupců současné alternativní scény. Především přes den zde probíhají výtvarné, hudební, fotografické, filmové, rozhlasové a další workshopy, rozvíjející tvůrčí fantazii a tvořivost.

Play Petra Nikla představuje ucelený hravý program, který v dnešním přetechnizovaném světe apeluje na lidskou přirozenost, hru, obnovení smyslů a návrat k vjemovému vnímání. Nechte se ve Výstavní síni Mánes pohltit hrou – každý den mimo pondělí od 10 do 19 hodin. Výstava byla prodloužena do 20. února.

Foto a zdroj: Petr Nikl a Play

Autor zprávy:
Magda Holubová vystudovaná lingvistka odmalička zbožňující tvary, barvy, materiály a vůně. Má závislost na módu, design, umění, film a hudbu. Všechno, co jí zaujme, se snaží zachytit skrze svůj foťák, svoje slova či velmi naivistickou, vysoce neuměleckou tvorbu.
Homepage autora | Všechny články od Magda Holubová