V Galerii Langhans probíhá do 31. ledna výstava s názvem Mimo zónu a podtitulem fotografie z let 1970 až 1989 kurátora Dušana Šimánka. Ten si vybral 16 fotografů, se kterými ho spojuje stejné vidění světa, nefigurální tvorba, přímost a minimalismus. Kdo by však očekával fotografie spojené svým vznikem s dobovou politickou scénou, ten se nedočká.

Téměř všechny autory (Josef Sudek, Jan Svoboda, Bohdan Holomíček, Marie Kratochvílová, Miroslav Machotka, Jiří Poláček, Vratislav Hůrka, Jaroslav Bárta, Bořivoj Hořínek, Dušan Šimánek, Iren Stehli, Daniela Horníčková a Ivan Lutterer, Štěpán Grygar, Lukáš Jasanský a Martin Polák) propojuje, ve 14 představených souborech fotografií, kromě minimalistické formy, „čistota“ a také tvorba do šuplíku a mimo rámec oficiální tvorby.

Odtud také název výstavy Mimo zónu. Společný minimalismus převládá na barevné i černobílé fotografii, někdy je naprosto záměrný, jindy náhodně zachycený. Návštěvník na výstavě může porovnávat práci nejenom klasiků české fotografie, jakým je bezpochyby Josef Sudek, ale také v osmdesátých letech začínajících autorů a fotograů téměř zapomenutých.

Fotografie představující ohraničené výřezy, mají dost specifický a koncentrovaný pohled na svět a skrývají v sobě šíři aspektů, jež umožňují nazírat práce jejich autorů v jiných souvislostech. Při pohledu na naprosto „prázdné“ fotografie, v sobě pocítíte voajéra, kterým se nedobrovolně stáváte. „Prázdnota“, kterou vnímáte, vás pohltí natolik, že se ocitnete v 70. nebo 80. letech a jste doslova němým svědkem doby.

Výstava umožňuje sledovat, jak se utvářel umělecký názor v době, kdy se tvůrci, až na výjimečné příležitosti, neměli možnost konfrontovat se soudobými tendencemi v zahraničí ani své práce porovnat s ostatními kolegy. Výjimečné příležitosti takové konfrontace poskytovaly například výstavy pořádané v 70. a 80. letech teoretičkou Annou Fárovou, která také poskytla rozhovor do u příležitosti výstavy vydané česko-anglické publikace Mimo zónu - Outside.

Foto a zdroj: Langhans Galerie

Autor zprávy:
Zuzana Janáková je posedlá vším krásným, zajímavým a novým, což se sebou přináší: koukání, cítění, vnímání a kochání se. Ráda kouká z tramvaje na architekturu, na lidi kolem, na jídlo, které jí víc baví okukovat než jíst, na plakáty, webovky, knihy, filmy atd.
Homepage autora | Všechny články od Zuzana Janáková