Slovenský malíř Daniel Fischer ve své tvorbě opět našel poutavý způsob, jak spojit představu něco vyjádřit s formou pro následné ztvárnění. Svou instalací v Domě umění v Bratislavě dokonale zaujme i pobaví a navíc donutí zamyslet se nad možnostmi optiky a zrcadla. Právě zrcadlové objekty totiž dokáží rozšifrovat portréty v malbách tohoto výtvarníka.

Tématem instalace je pocta osmi ruským statečným občanům, kteří 25. srpna 1968 přišli v Moskvě na Červené náměstí protestovat proti okupaci Československa. Tito mladí lidé byli vzápětí příslušníky KGB hrubě zbiti, následně uvězněni a nakonec odsouzeni na tři až pět let vyhnanství, nebo pobytu v pracovních táborech.

Tento hrdinský čin má pro Fischera podle jeho slov velkou symboliku. Autor je toho názoru, že dělat něco, čemu člověk hluboce věří, má smysl. Inspiraci pro tuto instalaci načerpal také v literatuře. Na Fischera silně zapůsobila kniha Cécile Vaissié s názvem Dalo se tak vůbec žít?, což je v podstatě monolog jedné z účastnic demonstrace.

„Téma jsem měl, jen jsem hledal adekvátní formu, zdálo se mi nedostačující vytvořit jen jejich portréty, i když rozměrných formátů,” říká Daniel Fischer, který se nakonec rozhodl pro princip cylindrické anamorfósy, což je sice způsob starý už několik století, přesto však střídmě využívaný. Lineární, nebo i plošnou anamorfósu, při níž se divák musí na obraz dívat jen s určitého úhlu, protože zepředu se mu jeví jako nesrozumitelná mazanice, využil už v 15. století např. Hans Holbein, ve svém známém obraze Vyslanci. Jde tedy o zobrazení věcí pomocí nějaké šifry, v případě Daniela Fischera je na její rozluštění potřeba cylindrického zrcadla. Malba je tak obohacena o kvalitu objektu.

Výsledkem je instalace osmi rozměrných kruhových pláten položených na zemi, v jejichž středě se tyčí válcová zrcadla. Zdánlivě abstraktní obsah pláten tak v odraze dostává ucelenou formu a při pohybu mezi objekty je divák svědkem pohyblivého divadla osmi portrétů. Každý z nich se podle polohy diváka vynořuje a zase ztrácí do neznáma. Tento hravý efekt postupně navozuje pocit, že kruhové malby jsou jen nějakým odrazem, či stínem portrétů, objevujících se v zrcadlovém válci.

Vnímavější návštěvník po chvilce pobytu mezi zrcadly přirozeně podléhá otázce, co je vlastně skutečné? Výstava Daniela Fischera nazvaná 8 statečných - Vynořování, je přístupná v Domě umění v Bratislavě do 25. dubna.

Foto: Eva Švrčková
Zdroj: Daniel Fischer

Autor zprávy:
Eva Švrčková pomalu ukončuje studium volné grafiky a ilustrace na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Zajímají ji kvalitně ilustrované knihy a vše, co se točí kolem nich. Má ráda jaro, tanec i dobré vino a nesnáší osminohé společníky.
Homepage autora | Všechny články od Eva Švrčková