Až do 3. října představuje výstava Bienále mladého umění Zvon 2010 v pražském Domě U Kamenného zvonu veřejnosti mladé umělce současnosti, které zdánlivě nespojuje ani téma nebo podobný formální jazyk. Na výstavě se vedle obrazů, fotografie či konceptuálního umění objevuje i komiks, street art, dokumentární film nebo hudební videoklip.

Při výběru umělců kurátor Tomáš Pospiszyl kladl důraz na co nejširší spektrum tvůrčích přístupů a rozmanitost, veden snahou překlenout zavedené vnímání výtvarného umění a ukázat jeho návaznost na další oblasti kultury. Na výstavě se setkáme s dvaceti tvůrci, z nichž někteří již za sebou mají řadu domácích i zahraničních úspěchů a jsou považováni za nadějné představitele českého umění, jiní doposud nevystavovali a jsou širší veřejnosti neznámí.

Letošní bienále totiž posunulo proti předchozím věkovou hranici směrem k mladším ročníkům a tak řada z vystavujících doposud studuje. Vedle klasických uměleckých škol, jakými jsou pražská Akademie výtvarných umění nebo Vysoká škola uměleckoprůmyslová, se na bienále poprvé ve větším zastoupení představují umělci z FAMU a z dalších škol mimo hlavní město.

Společnou linkou řady zde vystavených projektů je jejich kolektivní charakter. Umělci svá díla realizují ve spolupráci s ostatními tvůrci, nebo za přispění veřejnosti, jež se tak stává jejich spoluautorem. Zájem o stejné téma tak k sobě přivedl například fotografky Gabrielu Kontra a Janu Štěpánovou, jež dokumentují různé možnosti rodinného soužití. Ve spolupráci se studiem Anymade realizoval VJ Kolouch svůj hudební videoklip. Katarína Hládeková zorganizovala “výstavu ve výstavě”, na kterou pozvala své umělecké přátele, jejichž projekty nainstalovala do speciálně vytvořených miniaturních galerií. Tradiční způsob kolektivního přístupu prezentuje skupina Rafani.

Dalším spojujícím prvkem mnoha vystavených děl je zájem o sociální otázky a o různé, často osobní analýzy světa, ve kterém žijeme. Film Viery Čákanyové představuje téma lidské paměti v emotivním příběhu pacientky s Alzheimerovou chorobou, jejíž osobní boj s touto nemocí má i nečekaně celospolečenský přesah. Zkoumání totalitní minulosti nebo sociální, rasové či genderové diskriminace jsou dalšími tématy ve vystaveném umění. Hned v několika dílech na výstavě pocítíme platformu, která umožňuje o podobných otázkách hovořit, ať už dokumentární, nebo vysoce stylizovanou formou. Dům jako symbol domova i soužití s ostatními lidmi se objevuje v malbách Ladi Gažiové, ve videu Jana Pfeiffera nebo v komiksu autorky Toy Box.

V neposlední řadě vystavující umělci obracejí pozornost k umění jako takovému: Jiří Thýn ve svých abstraktních fotogramech nahlíží na samotnou ontologii fotografického obrazu. Snímky Ladislava Babuščáka demonstrují schopnost fotografického média zprostředkovat krásu. Umělecké postupy na hranicích objektu, videoartu, kresby, textu, fotografie a performance jsou typické pro díla Pavly Scerankové, Kateřiny Držkové, Martina Kohouta, Petry Herotové či Martina Kubáta. Počítačová animace Viléma Nováka, vytvořená speciálně pro prostředí Domu U Kamenného zvonu, změnila schodiště galerie v oživlou promítací plochu. Místně i časově specifické dílo vytvořil i Dominik Lang. Jeho instalace ve foyeru výstavy reflektuje celé bienále.

Foto a zdroj: GHMP

Autor zprávy:
Zuzana Janáková je posedlá vším krásným, zajímavým a novým, což se sebou přináší: koukání, cítění, vnímání a kochání se. Ráda kouká z tramvaje na architekturu, na lidi kolem, na jídlo, které jí víc baví okukovat než jíst, na plakáty, webovky, knihy, filmy atd.
Homepage autora | Všechny články od Zuzana Janáková